Hosté

Pátek 22. 4. 2016


 Rytířské ctnosti

ThLic. Michal Umlauf

Umlauf-foto-2015-pngVystudoval teologii na CMTF UP Olomouc a Lateránské univerzitě v Římě. V rámci doktorského studijního programu se zaměřil na oblast praktické teologie. Vyučuje na CMTF a CARITAS – VOŠs předměty Řízení dobrovolníků, Sociální nauka církve, Sociální etika pro sociální pracovníky, Pastorální teologie a Posouzení situace klienta z hlediska spirituality. Pracuje současně jako vedoucí centra Maltézské pomoci v Olomouci (zaměření na sociální služby pro seniory, osoby se zdravotním postižením, rodiny s dětmi ohrožené sociálním vyloučením a koordinace dobrovolnických aktivit s tím spojených).


„Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království“ (Mk, 10:25) aneb Je v Božích očích lepší být chudý než bohatý?

Ing. Roman Češka

roman ceskaBývalý poslanec a předseda Fondu národního majetku, který se téměř devět let podílel na řízení české privatizace. V roce 1999 si s manželkou a několika přáteli založil finančně poradenskou společnost Value Added, a.s. Od roku 2012 se zaměřil na studium teologie na KTF UK a na organizaci aktivit ve farnosti.

Anotace: Po čem toužíme? Po bohatství nebo chudobě? Co jsou bohatství a chudoba a jak nás ovlivňují? Jsou bohatství a chudoba stav konta, mysli, duše nebo srdce? Co mohou bohatí a chudí, jaká je jejich svoboda a omezení, kdo je ostatním užitečný a kdo přítěží? Jsou bohatství a chudoba cílem nebo důsledkem, překážkou, zdrojem hříchů nebo ctností, dobrem nebo zlem, hřivnou nebo odměnou, příčinou nebo shodou okolností, ostudou nebo osudem? Cítíme k bohatým nebo chudým spontánní sympatie, náklonnost, respekt, lásku, odstup, pohrdání? Jak vnímají bohatství a chudobu lidé a jak je vnímá Bůh? Je Bůh bohatý nebo chudý? Chce nás Bůh bohaté nebo chudé? Máme usilovat o bohatství nebo chudobu?


„Modlitba, kritický bod víry“

Mgr. Karel Satoria

satoriaKarel Satoria je římskokatolický kněz vysvěcený roku 1978. Byl farářem v Letovicích, ve Vrbici u Břeclavi a generálním vikářem brněnské diecéze. V roce 1992 vstoupil do Řádu cisterciáků přísné observance a poté strávil deset let ve francouzském trapistickém klášteře Sept Fons. Po návratu do Čech vedl výstavbu kláštera Nový Dvůr, pak bydlel v Kostelní Myslové a nyní působí na Dobříši. Spolu s Markem Váchou je autorem knihy Život je sacra zajímavej, natočili spolu televizní cyklus Jde o život a natáčejí druhý cyklus Na druhý pohled. V roce 2015 vyšla další kniha Karla Satorii Povoláním člověk.

Anotace: Zamyšlení inspirované současným teologickým pohledem na modlitbu i modlitební zkušeností Církve. „Modlitba se umí napít z pramene, naučí-li se tomu. Přímo, ne jenom z toku řeky. Tím pramenem je Ježíšovo Abba. Stále vydechované jeho láskou. Je k nalezení, je srdcem mého srdce. Přesto, či právě proto, je kritickým bodem víry.“ (úryvek z knihy Povoláním člověk)


Návrat náboženství a střet civilizací

Mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D., dr.h.c.

PORTRET 2010Tomáš Halík je zakladatelem a farářem Akademické farnosti Praha, profesorem FF UK a prezidentem České křesťanské akademie. V roce 2014 mu byla udělena Templetonova cena, zvaná „Nobelova cena v oblasti náboženství“ a v r. 2016 čestný doktorát teologie Oxfordské univerzity. Je autorem knih, přeložených do 18 jazyků. Věnuje se hlavně sociologii a filozofii náboženství.

Anotace:
1. Je postmoderní společnost postsekulární? Jaký Bůh se vrací?
2. Jde o střet náboženství nebo o střet civilizací?
3. Znamená pontifikát papeže Fratiška obrat v dějinách křesťanství?


Diskuze o Božích obdarováních

bratr Milan Doleček OM

MilanDolecekNarozen 1976, řeholní bratr řádu Paulánů. Konvertita. Vystudoval Umprum v Uherském Hradišti jako kamenosochař a po škole rok a půl dělal reprodukce soch do pískovce. Pak vsoupil do kláštera ve Vranově u Brna do řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly a umění „pověsil na hřebíček“. I když ne tak úplně. Mimo povinosti v klášteře dělal tak asi jednu uměleckou práci za rok. Na naléhání generálního představeného řádu z Říma, aby rozvíjel dar umění, který dostal od Pána, začal se znovu učit a v v posledním roce pracovat na uměleckých zakázkách (reprodukce i vlastní tvorba) pohybujících se mezi olejomalbou, malbou na zeď, sochařstvím (pískovec, dřevo).

Hana Pinknerová

spisovatelkaVystudovala pedagogickou fakultu obor čeština – hudební výchova. S manželem a dvěma dcerami žije v Brně, kde provozuje malé knihkupectví a galerii. Napsala 15 knížek úvah a fejetonů a 3 knížky pro děti. Mnohá témata zpracovala jako scénáře pro televizní nebo rozhlasové vysílání. Na pozvání přednáší a vyučuje.

 

 

Otmar Oliva

Otmar_OlivaAkademický sochař Otmar Oliva se narodil 19. února 1952 v Olomouci; v Praze absolvoval Akademii výtvarných umění. Specializuje se především na tvorbu liturgických předmětů a úpravu chrámových prostor. Jeho dílo je velmi rozsáhlé: sahá přes volnou plastiku, reliéfní výzdobu zvonů, sochařské řešení hrobů, pamětní desky, busty, medaile až po velké komplexní sochařské realizace určené převážně do chrámových interiérů a urbanistických slohových prostor v České republice i v zahraničí. Do evropského povědomí vstoupila zejména jeho sochařská řešení výzdoby kaple Redemptoris Mater papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu a výbava interiéru kostela Marie Matky Církve ve slovinském Mariboru. Olivovi se také dostalo cti vytvořit medaili k významnému 20. výročí pontifikátu papeže Jana Pavla II. Je držitelem Ceny Masarykovy akademie umění, Pamětní medaile 3. odboje či Řádu sv. Cyrila a Metoděje. Otmar Oliva žije s manželkou Olgou a dětmi na Velehradě, kde má také vlastní ateliér se slévárnou.

Anotace: Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. (1 Kor 12:4-7) Jak rozpoznat své obdarování? Má smysl se svým darem živit? A jak se postavit těžkostem na cestě? V této diskuzi přivítáme tyto umělce: paní Hanu Pinknerovou, spisovatelku, akademického sochaře Otmara Olivu a bratra Milana Dolečka, paulána a sochaře.


Sobota 23. 4.


Úvahy o vztazích mezi právem, morálkou a spravedlností

JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.

katka_soudKateřina Šimáčková je od 7. srpna 2013 soudkyní Ústavního soudu České republiky. Pochází z Brna, kde absolvovala i právnickou fakultu. Patnáct let byla advokátkou, a tak z praxe poznala řadu odvětví práva. Byla členkou Legislativní rady vlády a Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu Evropské unie. V roce  2009 se stala soudkyní Nejvyššího správního soudu. Od roku 2010 je náhradnicí členky Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. Benátské komise) za Českou republiku. Působí též jako vyučující na katedře ústavního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ve své pedagogické i publikační činnosti se zaměřuje zejména na problematiku základních práv a svobod. Publikovala řadu odborných článků a je spoluautorkou několika právnických učebnic a dalších knih. Je předsedkyní brněnské skupiny Společnosti pro církevní právo.

Anotace: Lze dosáhnout spravedlnosti prostřednictvím práva? Lze za pomoci práva zlepšit morálku ve společnosti? Jakou roli hraje v právu soucit a empatie? Jaký je vztah rovnosti, svobody a solidarity. Solidarita s ostatními jako etický příkaz.


CESTOU KE ZRALÉ LÁSCE aneb čím si vztah nebořit, ale tvořit.

Manželé Petr a Irena Smékalovi

foto Petr a IrenaManželé Irena a Petr Smékalovi pracují již více než deset let s manželskými páry i jednotlivci. Nejčastěji v rámci programů YMCA Setkání a jejich vlastní praxe.V oblasti mezilidských vztahů se věnují zejména mužsko-ženské komunikaci, slaďování vzájemných představ a očekávání, snaží se o celkové porozumění mezi mužem a ženou po stránce emocionální, tělesné a duchovní.Zároveň vedou kurzy osobnostního rozvoje, které jsou zaměřeny na objevení a aktivizaci individuálního potenciálu, rozkvět osobnosti a nalezení životní rovnováhy.Pro oblast firemního a neziskového sektoru působí jako lektoři měkkých dovedností, supervizoři a koučové. V neposlední řadě se v rámci individuálního poradenství věnují nalézání řešení v obtížných životních situacích, kariérovému plánování a pomoci s uplatněním na trhu práce. Žijí na vesnici nedaleko Svatého Hostýna, kde vychovávají čtyři děti. Mezi největší záliby patří příroda, knihy, přátelé, cestování po Francii, běh a bojové sporty.

Anotace: O tom, jak najít klíč k srdci našeho protějšku. Ve vztahu muže a ženy na sebe narážejí různorodé světy. To, co nás rozděluje nejsou rozdíly mezi mužem a ženou, ale způsoby, jak s nimi nakládáme. Zralá, dospělá láska respektuje rozdíly a naplňuje potřeby partnera.


Tichá srdce

Mgr. Alena Ježková, Ph.D.

AlenaJezkovaAlena Ježková je česká novinářka a spisovatelka. Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity vystudovala češtinu a pedagogiku; doktorát získala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v oboru teorie výtvarných umění. Pracovala jako nezávislá novinářka, publicistka a zástupkyně šéfredaktora týdeníku Reflex. Působí také jako nezávislý konzultant oboru médií a public relations, podílela se např. na projektu vytváření jednotné prezentace ČR v zahraničí. V poslední době se však věnuje především psaní knih pro děti i dospělé, které jsou zaměřené na popularizaci historie. Za svoji práci získala řadu ocenění (mezinárodní cena White Raven, Zlatá stuha, SUK, aj.).

Anotace: Ve své přednášce Alena Ježková přiblíží svoji více než osmiletou práci, kdy shromažďovala podklady pro dvoudílnou publikaci Tichá srdce. Tyto knihy mapují historii českých a moravských klášterů, ale i osudy mnoha řeholníků a řeholnic, se kterými autorka vedla rozhovory. Nechybí tak ani upřímná svědectví z dob, kdy komunistický režim kláštery rušil a jejich členy posílal do internačních táborů a věznic. Položíme si otázku, jaký je obyčejný den řeholníků, jaké jsou jejich touhy, hodnoty, jak nás mohou inspirovat ve skromnosti, pokoře a odevzdanosti Bohu.


Panelová diskuze o rodičovství

Manželé Pavla a Ivan Bažantovi

manzeleBazantovi Od narození oba žijeme v Praze, kde jsme společně vychovali celkem čtyři děti, z toho tři osvojené a jedno v pěstounské péči. Naše děti jsou velmi odlišné, takže se dá říci, že máme doma takový vzorník, ať už, co se týká vzdělávání (osmileté gymnázium a pak studium na VŠ, střední škola, učňovské zařízení i speciální školství), věkem, ve kterém přišly do naší rodiny (od 14 dnů do 16 let), životními osudy, i tím, jak se se svým životem porovnávají. O náhradní rodinnou péči se zajímáme od roku 1988, to byl rok, kdy jsme podali první žádost o zprostředkování a nabídli své síly, lásku a domov dítěti, které nemá svůj vlastní. Profesí jsme: Pavla referentkou informačních technologií v Pražských vodovodech a kanalizacích a Ivan elektro vývojářem v Zakládání staveb. Náhradní rodinná péče a vzdělávání v ní je Pavly celoživotním koníčkem, a to ať v rámci příprav nových náhradních rodičů a v aktivitách spolku Děti paří domů.

Sylva Dvořáčková

SylvaDvorackovaPaní Sylva Dvořáčková začala po ukončení studia pracovat na sociálním odboru obecního úřadu, kde se zajímala o jiné možnosti náhradní péče než ústavní. S manželem se nadchli pro pěstounství a postupně ke třem vlastním dětem přijali do rodiny pět dalších. Město v jejich rodinném domě zřídilo „zařízení pro výkon pěstounské péče“ a tak se z paní Dvořáčkové stal „profesionální pěstoun“. Dlouhodobě spolupracovala se Sdružením pěstounských rodin a když děti vyrostly a hledala vhodné pracovní uplatnění, nabídlo jí sdružení pozici vedoucí Poradny náhradní rodinné péče, kde momentálně pracuje.

 

manželé Matouš a Tereza Rumlovi

MatousATerezaRumloviOno je to už docela dlouhá doba co jsme se potkali a vydali na společnou cestu. Ale dalo by se i říct,že je to poměrně nedávno:-) Potkali jsme se na střední škole,bylo nám spolu Milo… a to se nás něják drží a nechce se nás pustit. A my ho necháváme ať se drží. Přidaly se k nám dvě bezva děti, které nás učí a zkoušejí jak jen děti umí. Je to cesta, která nás stále překvapuje a uchvacuje… Matouš a Tereza Rumlovi se oba věnují hereckému řemeslu.

Anotace: Miloval jsem tě, než ses narodil. Rodičovská láska nezná mezí. Toto krásné poslání lze pojmout mnoha způsoby, ať už máte jedno nebo deset dětí, vlastní , v pěstounské péči nebo adoptované. Ať už jste profesí kýmkoliv, nebo ať jste profesionální rodiče, ať tento dar přišel v jakémkoliv věku. Diskuze nabídne tři rodičovské zkušenosti a patero způsobů lásky. V čem spatřují největší poslání rodiče? V čem největší obohacení? A v čem těžkosti? Představí se vám paní Sylvie Dvořáčková, matka tří biologických dětí a tří dětí v pěstounské péči. Dále manželé Bažantovi, rodiče tří adoptovaných dětí a manželé Rumlovi, herci s nově narozenou dcerou.


Neděle 24. 4.


Laudato si: Prostě žij – prostě se starej o přírodu!

Anotace: Diskuze nad druhou a zatím poslední encyklikou papeže Františka Laudato si‘, v níž Svatý otec vyzývá ke zlepšení péče o „společný domov“ nás všech. V duchu patrona svého pontifikátu sv. Františka z Assisi připomíná, že země je naše sestra, z jejíchž plodů žijeme a s níž sdílíme společný život zde. Otcovsky varuje nikoliv pouze křesťany, ale všechny lidi tohoto světa před jejím ničením, k němuž dlouhodobě dochází kvůli „nezodpovědným užíváním a  zneužíváním dober, která do ní vložil Bůh.“ Kořeny tohoto zla pak současný papež spatřuje především v konzumu a v zásadní roli, jakou v dnešní společnosti hraje.

Opravdu však je právě toto téma pro církev natolik aktuální? Skutečně je ekologická krize důsledkem krize morální, nebo snad jde v důsledku pokroku jen o přirozenou změnu vztahu člověka k přírodě? A kde bere Svatý otec tu jistotu, že problémy o kterých hovoří jsou skutečné? Na tyto a další otázky budou odpovídat vedoucí Katedry rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci pan Pavel Nováček, dále ředitel Nadace Partnerství pan Miroslav Kundrata a  místopředseda komise životního prostředí pan Jan Hollan.

RNDr. Jan Hollan, Ph.D.

Jan_HollanJan Hollan se narodil 3. prosince 1955 v Brně. Od roku 1990 propojuje astronomická témata s environmentálními: zabývá se osvětou v oboru ochrany klimatu, toků energie v budovách a ochrany nočního prostředí (proti uměle produkovanému a špatně používanému světlu). Podoborům pasivní domy a světelné znečištění se věnuje také badatelsky. Od roku 2010 pracuje v Centru výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Působí rovněž jako vysokoškolský pedagog v oboru Enviromentální studia na Masarykově univerzitě v Brně. Mezi jeho zájmy patří také hudba: vystupuje v mužském pěveckém sboru při Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Láska opravdivá. Více viz http://tinyurl.com/jhollan

RNDr. Miroslav Kundrata

MilanKundrataAbsolvoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně, obor fyzická geografie. Pracoval v urbanistickém ateliéru Brnoprojektu, v Geografickém ústavu ČSAV, angažoval se v ekologickém hnutí, v polovině 80. let začal redigovat ekologický časopis Veronica a je předsedou správní rady Nadace Veronica. Také se věnuje práci v neziskovém sektoru a je členem Rady vlády ČR pro nestátní neziskové organizace. Podílí se na několika ekologických projektech, píše scénáře pro ekologické dokumenty a věnuje se rozvoji ekologického areálu Otevřená zahrada.

 

Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc

PavelNovacekPavel Nováček se narodil 14. února 1961 ve Velkém Meziříčí. Je vedoucím Katedry rozvojových studií Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se především na globální problémy životního prostředí, udržitelný rozvoj a krajinnou ekologii. Je členem řady vědeckých společností (předseda České asociace Římského klubu, členem Millennium Project, Washington, D. C. a Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj). Mezi jeho osobní zájmy patří sport, cestování, vysokohorská turistika a fotografování. Pavel Nováček je ženatý a má tři děti.

 


Být milosrdní živě a prostě

ThLic. Leo Zerhau, Th.D.

LeoZerhauLeo Zerhau narozen 1973, po přípravě v olomouckém semináři jsem byl vysvěcen na kněze v roce 1998 v Brně. Po čtyřech letech strávených ve farnostech na Znojemsku jsem od roku 2002 moderátorem pastorace v brněnských nemocnicích.

Anotace: Být milosrdní živě a prostě – milosrdenství se obyčejně v naší představě pojí se slzami a vyčkáváním. Již matka Tereza ale říkala, že lepší než mnoho slz soucitu je malý skutek pomoci. Milosrdenství se tedy může pojit také se smíchem a dynamikou. Milosrdenství není totiž nutné břemeno, které zpomaluje náš život, ale je to život sám, který nepřemožitelně a jednoduše jako voda proniká do trhlin bolestí, hříchu a smrti, aby je proměnil. Nemáme ovšem tuto vodu hnát před sebou pod tlakem, ale sami se jí nechat nést jako rybky.